Strašidelné není jít v noci po hřibitově. Strašidelné je, když jsi doma sám, kýchneš a ozve se "Na zdraví"

Přítelkyně zabiják #12

20. března 2016 v 20:06 | ¤Clown¤ |  Přítelkyně zabiják
Zdravím lidičky !! Je tu další díl z mojí série Přítelkyně zabiják. Dost se bojím, že tohle je předposlední díl, protože mi na série už docházejí nápady. A v hlavě se mi hemží spoustu nápadů ohledně jednorázovek. Ale pokud by jste chtěli tak zase někdy bych sérii napsal, ale tentokrát ne tak dlouhou. No ... už jenom mi zbývá ať si užijete díl x)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dneska ráno jsem vstal dřív jak Emm. Šel jsem do koupelny a ve sprše jsem přemýšlel jestli mám jít do školy nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl, že tam půjdu i v tom stavu, ve kterém jsem. Přece jenom mám toho docela hodně zameškaného a potřebuju se nějak odreagovat.

Vyšel jsem z domu a šel směrem do školy .. kouknul jsem se ještě zpátky k domu a v horním okně mého pokoje jsem zahlédl Emm jak mě pozoruje s naštvaným výrazem .. docela jsem se lekl.





Přišel jsem před školu a první věc, která mě zarazila byla ta, že tam nikdo nestál .. jakto ?? Zkusím tady ještě počkat do 7:55 a třeba ještě někdo přijde. Přece jenom bylo ještě docela brzo .. asi po 15-ti minutách se tam objevil jenom jeden učitel. Šel jsem k němu a zeptal jsem se, proč tady nikdo není. Neodpověděl a jenom šel dál.
Za 5 minut zvonilo tak jsem už taky šel.

Vešel jsem do třídy a tam všichni seděly. Čekali na učitele. Šel jsem si taky sednout. Když přišel učital tak se všichni postavily a pozdravily. Učitel začal dělat docházku a když se dostal k mému jménu ..
,,Brad Rob-, jo aha .. já zapomněl" řekl a udělal se mu smutný výraz.
,,Ale já jsem zde ... halóóó" řekl jsem a čekal na odpověď.
Samozřejmě se mi nedostavila a já jsem se divil proč. Potom jsem zaslechl jak si nějaké dvě holky šeptají, že toho Brada je škoda, byl to docela hezký kluk ... zarazil jsem se a přemýšlel, proč řekli "byl".

Po škole jsem šel domu. Snažil jsem se zdravit lidi, ale nereagovali. Přišel jsem domu a Emm seděla na gauči.
,,Už to chápeš ??" řekla.
,,Co chápu ??" odpověděl jsem.
,,Zemřel jsi." řekla mi.
,,C-cože ?? J-jak se to m-mohlo s-s-tát ?" odpověděl jsem vystrašeně.
,,No jednoduše. Byl jsi psychicky úplně na dně a tak ses mi svěřil ... všechen ten nátlak se přenesl na mě a já jsem to nevydržela a zabila tě." řekl v klidu.

Najednou jako bych od někoho dostal obří ránu do hrudi a vzbudil jsem se v posteli. Vyskočil jsem z postele.
,,Emm ?!" zakřičel jsem.
Emm hned přiběhla.
,,Co se stalo ??" řekla.
,,Měl jsem zlý sen ve kterém jsi mě zabila ..." řekl jsem.
,,To byl jenom sen. Nikdy bych to neudělala" řekla a odešla do kuchyně.
Já jsem se procházel po pokoji abych to všechno vstřebal ... když v tom jsem zahlédl jak se něco leskne v tašce Emm.
Přišel jsem teda k její tašce a otevřel jí ... uviděl jsem velký lesklý nůž celý od krve. Lekl jsem se a spadnul na zem. Když jsem sebral odvahu tak jsem zase šel k její tašce a našel jsem tam ještě kousek ruky. Nevím čí to byla, ale v tu chvíly jsem byl rozhodnutý, že se budu Emm vyhýbat .. a to velkým obloukem.

Emm nečekaně přišla do pokoje a všimla jsi mě jak se jí hrabu v tašce. A taky viděla jak jsem našel ten nůž s rukou.
,,T-to .. není jak to vypadá" řekla.
,,Ty jsi někoho zabila ?!" zařval jsem.
,,Ne ne ... počkej já ti to vysvětlím" řekla lstivým hlasem.
Nevydržel jsem to a vyběhl z baráku. Utíkal jsem jak jenom to šlo a Emm šla pomalu za mnou, s nožem v ruce.
,,Pojď sem a já ti to vysvětlím" psychopatickým hlasem.
,,Ne .. k tobě se už nepřiblížím" zastavil jsem se a zařval.

Utíkal jsem dál směrem do centra. Musel jsem jít přes les a tak jsem si myslel, že se jí tam ztratím. Bohužel jsme si neuvědomil, že tento les zná jako své boty. Schoval jsem se jí za velkým stromem a koukal jak prochází okolo .. pro mojí smůlu jsem si nevšiml, že jsou za mnou větvičky. Couvnul jsem a šlápnul na jednu z nich. Emm to slyšela a otočila celou hlavou směrem ke mě. Rozeběhla se směrem ke mě. Já jsem počkal až bude dost blízko, oběhnul jsem jí a utíkal dál směrem do centra.

,,Chápeš, že tohle je pro mě jenom hra. Stejně tě dohoním" řekla.
,,Nech mě být ... nic jsem ti neudělal" říkal jsem za běhu.
Konec lesa se blížil, ale začalo se stmývat .. nemohl jsem doběhnout do města. Za tmy by mě chytla.
Naštěstí jsem uviděl starou chatrč tak jsem se tam šel schovat a počkat do rána. Jinak to nešlo.

Vstoupil jsem dovnitř a šel ihned do ložnice. Schoval jsem se pod postel a doufal, že o mě neví.
Po hodině čekání jsem usnul. Probudil jsem se o hodinu později a všimnul jsem si, že Emm je dole v kuchyni. Když přišla nahoru tak jsem zadržoval dech jak nejvíc to šlo. Když Emm odešla tak jsem vydechl. Chtěl jsem vylézt, ale Emm se najednou objevila u postele a koukala pod ní. Já jsem se tak nehorázně lekl ... ještě, že jsem nepotřeboval na velkou.

Vyskočil jsem z okna a utíkal na cestu. Emm vyběhla ze dveří a za mnou. Už bylo skoro ráno a v dálce se rozednívalo. Konečně .. Doběhl jsem k městu a ohlédnul jsem se jestli je Emm pořád za mnou. Ano byla.
Proto jsem utíkal na náměstí a doufal, že se jí v tom davu ztratím. Povedlo se. Po dlouhé noci jsem si sedl do stínu a odpočíval ... byl jsem, ale pořád ve střehu. Najednou jsem uslyšel z dálky.
,,Budu tě hledat tak dlouho dokud neskončíš na čepely mého nože. Na to nezapomeň" řekla a ďábelsky se zasmála.

...POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama