Strašidelné není jít v noci po hřibitově. Strašidelné je, když jsi doma sám, kýchneš a ozve se "Na zdraví"

Přítelkyně zabiják #11

16. března 2016 v 18:35 | CreepyBoy |  Přítelkyně zabiják
Ahoj lidi !! ^^ Jsem tu zase s dalším dílem v sérii Přítelkyně zabiják :) Pomalu se blížíme ke konci :( Bohužel je to dost blízko. Ale důvod je ten, že už mi docházejí nápady pro série tak začnu dělat jenom jednorázovky. Taky tahle epizoda bude kratší jelikož jsem na intru a nemám moc čas. No .. doufám, že jste to pochopily a v komentářích na mě nepustíte HATE, ale doufám, že ne :) No nic. Enjoy it :)
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na posledním schodišti jsem musel bojovat proti ... dalo by se říct mutantovi ... byl to dozorce, ale měl na sobě ... možná v sobě ještě moje druhé já .. hrůza.





Přišel jsem blíž a neměl žádnou zbraň ... jak proti němu teď bojovat ?? Chvíli jsem přemýšlel, ale bohužel mě nic nenapadlo. Musí přece existovat nějaký způsob .. jenom já ho nevidím. Musím přemýšlet ... mysli, mysli, MYSLI !!
Najednou mi to docvaklo .. zbraně jsou tady přece všude kolem mě. Je to stará věznice tak přece musí tady být všechno zrezlé. Utrhnul jsem rozpadlé zábradlí a čekal až jako první něco udělá on.

Ta zrůda nic neudělala ... jenom se na mě koukla a začala řvát po celé věznici.
,,VRAHU, VRAHU, VRAHU" křičela.
Nemohl jsem to vydžet a tak jsem se rozeběhl a chtěl jí probodnout tou trubkou. Nic .. jenom tam pořád koukala na mě a křičela. Zastavil jsem se ... cože ? Proč neutíka nebo nebojuje. A potom to přišlo .. za mnou stál muž v masce ... měl na sobě fialový oblek, kapuci a tu hnusnou masku co měli ty doktoři ve středověku, když byl mor.
Byla to hnědá maska .. dlouhý nos a na celou hlavu. Přední část byla k té zadní přitlučena hřebíky. Nevím jestli ty hřebíky byly i v jeho hlavě ...

Jenom tam stál a koukal na mě ... nic víc. Chvíli jsme se na sebe koukali a potom jsem se rozhodl uděat krok .. šel jsem o metr v před a on zmizel a objevil se za mnou ... začal se hrozivě smát. Ten smích byl tak hrozný jako samo peklo. Nemohl jsem to vydržet tak jsem se svalil na zem do klubíčka a držel se za uši ... nepomáhalo to. Čím byl ke mě blíž tím byl ten smích hlastější. Najednou se postavil ke mě a místo rukou měl obři podáky.
Napřáhl se a začal mě ohromnou rychlostí bodat ... křičel jsem ... pořád. A on se tak ďábelsky smál.

Nevydržel jsem to a tak jsem ho jenom odkopl a utíkal směrem k tomu světlu .. seběhl jsem schody a utíkal směrem k tomu. Najednou se objevil předemnou ... já jsem se lekl a zakopl o vlastní nohu ... jako vážně ? O vlastní nohu ?
Šel ke mě a říkal něco ve stylu.
,,Ale copak ?? Pán už nemá sílu a bojí se ? Ještě ti teče mléko po bradě a už se vydáváš na takováhle místa ?" říkal.
Potom přišel ke mě. Oči se mu rozzářily červeně.
,,Tebe snad rodiče neučily že NEMÁŠ ... TAKHLE ... MLADÝ ... CHODIT .. NA ... MÍSTA .. JAKO .. JE .. TOHLE. ?" mezitím co to říkal tak do mě bodal.

Plazil jsem se ke světlu zatímco on si užíval bodání do mě. Už jsem tam skoro byl .. dal jse ruku do světla a vtáhlo mě to samo ... koutkem oka jsem jenom zahlédl jak si sundal masku a ... byl tam ... obličej ... Emm. Potom jsem se jenom probudil v planetáriu a nedemnou stála Emm a říkala mi, že jsem se uhodil do hlavy a na 30 skund omdlel .. 30 sekund ??? Mě to přišlo jako den.

,,Jdeme pryč Emm ... hned" vstal jsem a šel k východu ...
Když jsem byl venku tak jsem všechno řekl Emm .. v tu chvíly se změnila ... a to, že hodně ... Emm .. začala být hodně tajemná.
Nic mi neříkala, už se mnou skoro ani nemluvila normálně .. když už tak jenom tři slova.
Nevěděl jsem co s tím tak jsem se s ní taky rozhodl nebavit ...

Hleděl jsem si jenom svých věcí .. počítač, učení a takové běžné věci ...

Po týdnu tohole se zase Emm vrátila do normálu, ale byla ... jiná. Začala mi vařit jenom maso .. víc používala v kuchyni nože, paličky a jiné ostré předměty. Dost často jsem se v noci probudil s tím, že se na mě Emm koukala ... byla to pravda. Jednou se mi taky stalo, že jsem šel ráno do kuchyně a tam byla Emm a schovávala něco do ledničky. Když jsi mě všimla tak tu ledničku hned zavřela a usmála se. Zkoušel jsem jí několikrát prohledat ... nikde nic.. jak to je sakra možné ??!!

Uvidíme za další týden ... třeba se to zlepší a nebo ... umřu, protože tohle už psychicky nezvládám ... vůbec ne. Ale Emm se začínám docela dost bát ... možná to někdy dojde k tomu, že se jí budu vyhýbat. To je, ale daleko ... uvidíme.

...POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama