Strašidelné není jít v noci po hřibitově. Strašidelné je, když jsi doma sám, kýchneš a ozve se "Na zdraví"

Přítelkyně zabiják #10

9. března 2016 v 23:26 | CreepyBoy |  Přítelkyně zabiják
Ahoj lidi !! Vítám vás u kulatého dílu naší série Přítelkyně zabiják ... jsem opravdu moc rád, že vás to baví. Moc si vážím vaší neuvěřitelný podpory :) Díky moc :) Nebudu to dál okecávat a pustíme se do toho.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ten hlídač vypadal fakt divně .. z dálky jsem toho moc neviděl kromě jeho oblečení. Bylo roztrhané a vypadalo tak na rok 1985 .. hodně staré.
Zeptal jsem se Emm jestli ho taky vidí, ale ona si odběhla hrát s planetkami ... ach jo.
Šel jsem tedy blíž k němu abych ho lépe viděl. Přišel jsem k němu blíž a to co jsem viděl mě skoro vylekalo k smrti. Nebylo to, to nejhorší, ale docela jsem se bál.





Měl na sobě roztrhané oblečení z devadesátých let, pusu měl otevřenou a prodlouženou od ucha k uchu .. jako, kdyby se na mě usmíval. Měl jenom jednu ruku ve které držel pouta jako, kdybych byl jenom jeho další zločinec, který se tady rozhodl krást hvězdy.
Nemohl jsem se ani pohnout, zatímco on šel ke mě kulhavý krokem ... on šel po vzduchu. Nakonec jsem se pohnul.
Utíkal jsem se schovat za sloup, který byl docela široký, takže jsem doufal, že mě nenajde. Moje představy byly pryč.
Chytil mě za ruku a nasadil mi na ní jedno klepeto pout. Potom mi chytil i druhou a teď mě uvěznil celkově. Vedl mě ke dveřím, které vedly k únikovému schodišti. Šli jsme směrem nahoru. Na třetím poschodí udělal do zdi imaginární dveře a vešli jsme do vnitř. Byla tam vážně obrovská věznice.

Šel se mnou do jedné z cel a zavřel mě tam.
,,Tohle je konec tvé cesty ... jsi rád ?" zeptal se mě a odešel.
Jak jako konec ?? Vždyť mi ještě ani nebylo osmnáct ... co to sakra mlel ?
No ... zkusil jsem tam nějakou tu dobu teda vydržet a čekal co se bude dít dál. Najednou se všude zhaslo. Otevřela se mi cela a důlu do haly se spustil jenom bílý paprsek světla. Ta hala byla docela hluboko tak jsem k ní utíkal. Ale ta cesta tam byla hrozná.
Na prvním schodišti nic. Na druhém taky ne a na třetím to začalo. To schodiště se začalo prodlužovat .. pořád níž a níž. Byl jsem už docela udýchaný a tak jsem se zastavil. Nebyla cesta zpět. Najednou jsem uviděl na konci cestu. Utíkal jsem k ní. Vešel jsem na kovovou plochu a šel pomalinku po ní. Tam mě, ale zastavila Emm ... Emm měla roztrhané šaty. Bílé šaty a stála u díry. Šeredně se smála ... ale fakt příšerně až nelidsky. Šel jsem k ní a dal jí ruku na rameno. Najednou mi po dlani začla téct krev .. Emm otočila celým krkem a koukla se na mě černýma očima. Musel jsem se jí do těch očí koukat ... něco mě nutilo. V jejích očích se mi objevilo jak mi nějaká dívka pomalu zabodává do hrudi nůž ... nevím kdo to byl. Najednou se ta dívka objevila za mnou s nožem v ruce a pomalu a tikavě ke mě šla.

Když ke mě přišla tak mi přiložila nůž k zádům a začala bodat .. když byla v půlce tak zmizela, Emm taky a uvolnila se mi cesta, ale měl jsem furt probodlé záda ... musel jsem jít dál. Prostě musel.
Čtvrté schodiště bylo docela krátké a tak jsem ho seběhnul dvouma krokama. Zaslechl jsem něco jak vzlyká předemnou ... byl jsem to zase já. Krčel jsem se tam a brečel jsem. Vypadal jsem hrozně ... byl jsem pobodaný, zakrvácený a měl roztrhané šaty. Spadl jsem na zadek a jenom koukal ... chytil mě za nohu a říkal, že jestli se chci dostat dál tak ho budu muset dorazit ... nechtěl jsem. Přece se nebudu zabíjet. Ale já jsem se tak moc chtěl dostat pryč ... nevědl jsem co mám dělat.

Předemnou se zjevila palice. Zděsil jsem. Můj dvojník tam už jenom ležel a nic neříkal. Neměl jsem na vybranou. Vzal jsem palici, napřáhnul se a uhodil do hlavy ... mozek byl všude ... byl jsem od krve. Ale musel jsem jít dál.

Šel jsem tedy na páte schodiště ... zbývaly mi ještě dvě. Na pátém mě zastavil ten kluk ze třídy ... ale mrtvej. Neměl ruku, pusu sešitou a oči se na mě naštvaně koukali ... natáhl ke mě jenom rukáv a levitoval ke mě. Když byl tak 2 metry odemně tak se mu roztrhla pusa a začal řvát na celé schodiště, že jsem vrah a zabil jsem ho. Nemohl jsem se pohnout ... chytil mě pod krkem .. nevím čím, když neměl ruku. Hodil mě za sebe. A přelítnul mi přes břicho. Byl to pocit jako kdyby mě srazily dva kamiony ... pozvracel jsem se. Musel jsem dál.

Na šestém schodišti se nic nedělo tak jsem ho jenom přešel. Ale na sedmém ... to bylo nejhorší tam mě čekal ten pravý a hrozný "boss fight". Musel jsem v sobě sebrat všechnu sílu co jsem měl.

...POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Omlouvám se, že je tato povídka tak krátká, ale píšu to přesně ve 23:15 .. příště se pokusím napsat delší. Doufám. že se vám líbila ^^ Mějte se ^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama